Dlouhé čepele jsou výkovky z chrom-křemíkové oceli 14 260,
případně jsou z taženého polotovaru ze stejné oceli.Záleží na charakteru a použití zbraně.
Čepele jsou profesionálně kaleny ve vakuových pecích na cca. 50 HRC,
což jim dodá dostatečnou tvrdost a pružnost při zachování houževnatosti.
Ostré čepele jsou zpravidla vykovány z uhlíkové nástrojové oceli, která je po zakalení tvrdší než 14 260.
Záštity jsou většinou předkované a následně dále opracované, mohou být
zdobeny rytím, inkrustací barevným kovem, barvením a patinováním.
Záštity jsou u mečů za tepla naraženy na trn a pojištěné klínkem.
Nepoužívám kovářské sváření nebo pájení mosazí, protože je při tom
negativně tepelně ovlivněná i část čepele.
Hlavice rotačního tvaru (diskové, kulové, hruškovité) bývají
předobrobené na soustruhu a následně opracované k zahlazení stop po strojním
obrábění. U mečů je hlavice naražená na trn a ten je roznýtován, nebo opatřen
knoflíkem se závitem.
Jílec tvoří základ ze dřeva potažený kůží, látkou nebo omotaný řemínkem či
drátkem, podle druhu zbraně a přání zákazníka.
Vyrábím i japonské zbraně, ovšem jde o "napodobeniny". Nemohu se srovnávat s
mistry ve svém oboru, čepele nejsou vyráběny tradiční technologií kovářského
sváření a překládání. Jsou z jednoho druhu oceli, cvičné iaitó zakalené v celém průřezu.
Postupně experimentuji s kalením na hamon, kdy je zakalená pouze část čepele, resp. ostří,
zbytek čepele přírodně měkký a houževnatý.
U soupravy mečů, tj. tsuby, habaki, fuči, kaširy, menuki atd., se snažím o co
nejvěrnější napodobení tradiční technologie a vzorů. Saya je z lakovaného lipového
dřeva, tsuka potažená pravým samé (rejnočí kůže) a oplet je z bavlněného, nebo
koženého itó.